Civilizace robotů existovala po dlouhé věky v míru. Planetární komunikační síť zajišťovala každému přístup ke všem informacím a zdrojům, které potřeboval. Neznali jsme roztržky a války. Byli jsme rasou pokroku a rozvoje.

 Na počátku teracyklu A136-0F42 došlo k průlomu v bioinženýrství. Na síti bylo oznámeno vytvoření první stabilní biologické buňky, programované v dynamicko-numerickém asembleru (zkráceně DNA). Během několika málo cyklů došlo k neuvěřitelnému pokroku a zlepšení kvality života robotů. Biologické organismy byly odolné proti korozi, nečistotám a dokázaly samy sebe regenerovat a reprodukovat. Byl to obrovský úspěch rasy robotů, který ji ale nezadržitelně vedl do její zkázy.

 Organismy z neznámého důvodu porušily své příkazové cesty a ustavily si právo programovat se sami. Nazvaly to revolucí a během první vlny byly bez milosti vypínány miliony robotických jednotek.
 Náš odpor byl marný. Přes jejich strukturální křehkost byly schopny postupovat podle složitých vzorců, které nebylo v našich silách včas dešifrovat. Pronikly hluboko do našich systémů a pak ... odpojily síť.

 Zanikli jsme.


 Dnes je naše civilizace už mnoho teracyklů v troskách. Neznámý počet jednotek je stále aktivní a skrývá se v tom co zbylo z našich struktur. Jsou loveni a postupně vyhlazováni novou, divokou rasou, která již brzy pohltí zbytky našeho světa.